Vltava

Dvě povídky z Austrálie připomínají autorovo cestování po této zemi na sklonku šedesátých let. Svým úsporným stylem, civilními dialogy a mimořádným smyslem pro zachycení atmosféry okamžiku skládá Dutka hold americké beatnické literatuře. Texty vyjadřují autorovu filozofii, podle níž přece nejde o to přežít, ale být aspoň chvilku na tomto světě rád.

Saša Michailidis se ptá architekta Patrika Kotase z Atelieru designu a architektury, který se specializuje mj. na návrhy dopravních staveb, a projektanta Zdeňka Dřevěného ze společnosti SIAL architekti a inženýři. Lanovka na pražský Petřín se rekonstruuje, ta z Podbaby do Bohnic se realizovat nebude. Aktuálně se o městské lanovce uvažuje v Brně, v Ostravě debaty zatím utichly. Jsou lanovky jen turistickou atrakci nebo mohou být plnohodnotnou součástí MHD?

V roce probíhajícího Expa vydaly knihu, která představuje japonskou společnost širší veřejnosti. Publikace Japonský rok je jak pro laiky, tak i pro ty, kteří už o Japonsku něco vědí nebo tam třeba byli a chtějí si své zážitky urovnat. „Japonci jsou schopni chopit se nápadu a dovést ho do dokonalosti,“ popisují Denisa Vostrá a Alice Kraemerová. Jaké japonské umění inspirovalo impresionisty nebo třeba Alfonse Muchu? A mají Japonci čas chodit na výlety? Ptá se Karolína Koubová.

Existují otázky, jež mají nadčasovou platnost a zaujmou lidi bez ohledu na místo, kulturu či podmínky, v jakých žijí. Vyjádřil to kdysi slavný malíř Paul Gauguin, když do jednoho ze svých tahitských obrazů vložil nápis: odkud přicházíme, kdo jsme, kam směřujeme. Dal to tam bez otazníků, a je to jeho největší obraz, a taky nejznámější. Cosi jako závěrečný testament.

Saša Michailidis se ptá technologického editora Hospodářských novin Otakara Schöna a šéfredaktora webu Hifimánie Jana Friče. Máte rádi hudbu nebo filmy a seriály. A přemýšlíte, jaký reprák, projektor, TV nebo soundbar si pořídíte, aby byl zážitek ultimátní. A tohle přemýšlení není jednoduché, protože v globálním světě je možné vše: třeba reproduktor za cenu oběda i bytu 2+kk v Praze.

Bydlí na Malé Straně, protože je mu líto nechat centrum Prahy na pospas. Ve veřejném prostoru by rád potkával různý typ lidí, kteří v něm rádi tráví čas, nevyužívají ho jen jako tranzitní území, a také spolu komunikují. Proč zve na piknik do Jeleního příkopu pod Pražským hradem? A proč ho neopouští víra v jednotlivce? Zeptal se ho na to v naší druhé Vizitce s rozhlasové kavárny Radiocafé Ondřej Cihlář. Repríza z 24. června 2025.

Bylo nás deset a seděli jsme v galerii v Litomyšli. Snažili jsme se přijít na to, jak psát deník a proč si ho vlastně psát. A taky jsme si vyprávěli, jak deník píšeme. A jak a kolikrát jsme už začali a přestali a znova začali. A já četla z deníků slavných lidí, kteří si vedli vtipné, nebo dojemné zápisky svých slavných, ale v něčem stejně banálních životů jako jsou ty naše.

Saša Michailidis se ptá komiksového kreslíře Petra Kopla a pedagoga, novináře a specialisty na Julese Verna a verneovky Lukáše Doubravy. Francouzský spisovatel Jules Verne zemřel v březnu 1905, tedy před 120 lety. Byl jedním z průkopníků vědeckofantastického žánru, dokázal spojit dobrodružství s vědeckými a technologickými vizemi. Dle některých otec sci-fi. Byl jím ale opravdu? Dokáže jeho dílo okouzlit i dnes? Repríza z 27. 3. 2025.

Kulturní akce jsou podle něj skvělým nástrojem turistického ruchu, overturismus zase jeho chybným managementem. Je vystudovaný sinolog a Šanghaj má za svůj druhý domov. „Čína jako autoritářská země dokáže vyprodukovat dostatek kvalitní kulturní produkce na to, abychom se jí zabývali a dokázali ji ocenit,“ vysvětluje ve Vizitce. Co všechno se dá vyčíst z čínských filmů o čínské společnosti? A co je to coolcation? Ptá se Karolína Koubová.

V jedné slavné bajce, kterou po Ezopovi všichni opakují a testují si na ní jambický trimetr i ušlechtilý trochej, alexandrín i půvaby prostých vět, se vavřín hádá s olivou. Teda hádá – věc se má tak, že vavřín prochází osobní krizí (o níž se bajkář později šetrně zmiňuje), a toho krásného dne ho nenapadne nic chytřejšího, nežli si na olivě zchladit žáhu. Že je slunečno a vane příjemný větřík, víme z bajky. Repríza z 10. 4. 2024

Saša Michailidis se ptá publicistky z webu protisedi.cz, moderátorky Radia 1 Jany Kománkové a filmového režiséra, spisovatele a novináře Šimona Šafránka. Loni v září se rozebíraly kvality celovečerního a trochu netradičního dokumentu o kapele Tatabojs. Předloni zase zaujal film o PSH. Jaké jsou obecně domácí hudební dokumenty? A jak se liší od těch zahraničních? Repríza z 16. 9. 2024.

Předloni zase zaujal film o PSH. Jaké jsou obecně domácí hudební dokumenty? A jak se liší od těch zahraničních? Saša Michailidis se ptá Šimona Šafránka a Jany Kománkové. Repríza z 16. 9. 2024.

Je ředitelkou kůru baziliky sv. Jakuba v Praze a vede Mezinárodní varhanní festival, který se koná už potřicáté. „Neexistují dvoje stejné varhany stejně jako neexistují dva stejní lidé, musíte se s nimi popasovat, skamarádit, být k nim přátelský a musíte vybírat z toho, co varhany nabízí,” popisuje ve Vizitce. Nakolik je pro varhaníka důležitá improvizace? A kdy je možné naše největší varhany ve svatojakubském chrámu vidět? Ptá se Daniel Jäger.

V knize Itala Calvina Neviditelná města spolu hovoří slavný benátský rodák Marco Polo s všemocným Kublaj chánem. Na chánovu otázku, proč cestuje, Marco odpovídá bolestně přiléhavě: „Cizí kraje jsou jako negativní zrcadlo. Cestovatel poznává to málo, co je jeho, tím, že objevuje to mnohé, co neměl a nebude mít.“

Saša Michailidis se ptá výtvarné publicistky Michaely Vrchotové a teoretika umění a publicisty Matěje Forejta. Teorie a dějiny umění se dají nabiflovat, ale jak rozeznat kýč? K čem může být kýč dobrý? A kde je vůbec hranice mezi uměním a kýčem? Repríza z 20. 1. 2025.

Tanečník a choreograf vypráví, že ho bavily nejprve lidové tance. Zamýšlí se nad tím, jaká jsou úskalí mezinárodního baletního souboru a proč má odpor k pohybu.

Francouzština mu od začátku šla, jakoby ji už znal. Se svojí ženou Matyldou jsou laureáty Ceny tvůrčí Afriky. Získali ji za překlady frankofonních divadelní autorů. „Jejich časté metafory jsou z jiné kultury. Museli jsme se hodně dovzdělávat o kontextu,“ říká ve Vizitce. Pracoval jako rozhlasový a divadelní dramaturg a dodnes je dramatikem Divadla Golem, někdejšího Divadla na voru. V čem je specifické francouzské divadlo? Jaká je naděje pro Afriku? Ptá se Karolína Koubová.

Někdy tajně doufám, že jednou přijde den, kdy mě přestanou zajímat nemísta. Kdy přestanu v rámci své dovolené hledat ubytování v těch nejhorších a nejzapadlejších lokalitách. Kdy mě přestanou fascinovat pootevřené dveře do skladišť industriálních čtvrtí, Afričané cosi vyrábějící v jejich temných zákoutích, popřípadě večerky, kde neprodávají uctiví Vietnamci, ale usměvaví Arabové, kteří mě občas okradou.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.