Vltava

Tanečník a choreograf vypráví, že ho bavily nejprve lidové tance. Zamýšlí se nad tím, jaká jsou úskalí mezinárodního baletního souboru a proč má odpor k pohybu.

Francouzština mu od začátku šla, jakoby ji už znal. Se svojí ženou Matyldou jsou laureáty Ceny tvůrčí Afriky. Získali ji za překlady frankofonních divadelní autorů. „Jejich časté metafory jsou z jiné kultury. Museli jsme se hodně dovzdělávat o kontextu,“ říká ve Vizitce. Pracoval jako rozhlasový a divadelní dramaturg a dodnes je dramatikem Divadla Golem, někdejšího Divadla na voru. V čem je specifické francouzské divadlo? Jaká je naděje pro Afriku? Ptá se Karolína Koubová.

Někdy tajně doufám, že jednou přijde den, kdy mě přestanou zajímat nemísta. Kdy přestanu v rámci své dovolené hledat ubytování v těch nejhorších a nejzapadlejších lokalitách. Kdy mě přestanou fascinovat pootevřené dveře do skladišť industriálních čtvrtí, Afričané cosi vyrábějící v jejich temných zákoutích, popřípadě večerky, kde neprodávají uctiví Vietnamci, ale usměvaví Arabové, kteří mě občas okradou.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Podkarpatská Rus před sto lety. Ivan Ternavčuk žení syna. Svatba je veliká a kořalka poteče proudem. Přesto, že je to zakázané, se na zdraví svatebčanů připíjí mandrou. Denaturovaný líh, který snadno může i zabíjet, se vyrábí tajně a pašuje se.

Saša Michailidis se ptá trumpetisty, skladatele, aranžéra a producenta Petra Harmáčka, který mj. vede uskupení Harmálek, a etnoložky, dechové badatelky Barbory Turčanové. 6. března zemřel Josef Zíma, původně popový zpěvák, který byl později považován za nekorunovaného krále dechovky. Jak je na tom dechová hudba dnes? Komu je určená? Jde ji inovovat a stojí o to vůbec sama? Repríza z 19. 3. 2025.

Všechno, co dělá, má zdroj v divadle. „Empatie je klíčová. Divadlo ji dokáže kultivovat, trénovat i rozšiřovat,“ říká Karolíně Koubové ve speciální Vizitce z LFŠ v Uherském Hradišti. „To, že se Dejvické divadlo stěhuje a musí do rekonstrukce i v tom fyzickém slova smyslu, byl pro mě jeden z podstatných impulsů.“ Řeč je taky o chystaném filmu o Tomáši Baťovi, o proměnách v Dejvickém divadle, bezbřehosti a limitech humoru i uskupení VOSTO5.

Naše konzervativní já odmítá emancipační myšlenky s argumentem, že „to tu nikdy nebylo“ a proč bychom tedy měli různé podivnosti a novoty zavádět. Čas běží, svět se mění a někdejší novoty se stanou společenskou praxí. Na hradě Scharfenstein na německé straně Krušných hor se na výletě můžeme setkat s osobností ze samého středu německého osvícenství, s člověkem, který svým nekonvenčním životem i myšlením odrážel skoro vše, co se nás stále ještě dotýká.

Saša Michailidis se ptá kurátorky sbírky animovaného filmu Národního filmového archivu Michaely Mertové a scenáristky dokumentu Jiří Trnka: Nalezený přítel Terezy Brdečkové. Do konce srpna můžete navštívit v pražské galerii Villa Pellé výstavu s názvem Trnka – příběh legendy. V Akcentu jsme u příležitosti otevření výstavy připomněli Jiřího Trnku jako zakladatele tuzemského animovaného filmu a studia Bratři v triku. Repríza z 21. 5. 2025.