Element Podcast Hradec Kralove

Vlivy 2. - Každý z nás ve svém životě zažívá věci, které nemůže ovlivnit. Zároveň každý den děláme mnoho rozhodnutí, která určují, kterým směrem se v životě ubíráme. Tohle všechno utváří jedinečný filtr, přes který přijímáme a zpracováváme veškeré věci, co k nám přicházejí. Tento filtr je ale často pokřivený a na nás je, abychom ho s Boží pomocí přetvořili a opravili. Jak se s tím ale popasovat? V tomto díle se podíváme na dva biblické příběhy, které nám pomůžou vydat se tím správným směrem.

Vlivy 1. - V první části nové série kázání "Vlivy" se Marek Toul zaměřuje na to, jak Boží přítomnost formuje lidské životy. Prozkoumáme spolu různé fáze víry: dětskou doslovnou víru, relativizujicí skepticismus a mystickou víru, která vede k hlubšímu spojení s Bohem. Kázání ukazuje, jak důvěra v Boha může přinést světlo i do nejtemnějších okamžiků života a jak můžeme Boží přítomnost vnímat v každodenním životě.

Josef | Životní jízda 5. - Svět funguje tak, že lidé, kteří nás zranili nejvíce, nás budou jednoho dne potřebovat. Josef zakusil neuvěřitelnou životní jízdu. Z oblíbeného syna otrokem, z otroka vězněm, z vězně premiérem. Na závěr se před ním objeví to největší pokušení: Možnost srovnat účty, a pomstít se všem, kteří mu ublížili. Jak se zachová? Když byl Josef ještě teenager, viděl na vlastní oči smíření svého otce Jákoba se svým bratrem Ezauem. Jákob přichází se strachem a pokorou. Opakovaně se mu klaní. Ezau reaguje emotivně, s pláčem mu běží vstříc, padnou si do náruče a políbí se s pláčem. O svém strýci slyšeli hrozné věci, a vnímali otcův strach. Vidí ovšem usmíření. Josef v té chvíli netuší, že jeho bratři jej zradí a on bude o dlouhé roky později stát na Ezauově místě, protože se mu budou jeho bratři klanět s podobně viditelným strachem. Zapamatoval si, že smíření je možné v dokonce i tak vyhraněných, emotivních a silných případech. I on bude plakat a bude své bratry objímat, stejně jako to udělal jeho

Josef | Životní jízda 4. - Někdy máme za to, že pochyby o Bohu a nedostatek víry zakoušíme především v situacích, kdy se nedaří. Říkáme si, že kdyby se věci zlepšily, kdybychom byli uzdraveni, sehnali dobrou práci, měli dobrou rodinu, lépe zvládali své finance, pak bychom zcela jistě měli silnou víru, protože bychom byli opravdovým svědectvím. Kupodivu je to přesně naopak. Paradoxně máme větší problém Boha hledat a věřit v něj v časech úspěchu než v časech zlých. Josef nedovolil, aby ho životní tragédie odvedly od Boha, ale stejně tak nedovolil životnímu úspěchu, aby ho od něj odvedl. Projít testem prosperity je mnohem těžší než testem tragédie. Josef zažil oboje a je skvělou inspirací pro naší cestu.

Josef | Životní jízda 3. - Když jedete na pořádné horské dráze, zažíváte neuvěřitelný pocit, že je s vámi smýkáno nahoru a dolů, do stran a skrz naskrz, aniž byste to měli jakkoliv pod kontrolou. Můžete tak akorát křičet. Tak nějak se cítíme, když se náš život dostane na horskou dráhu, smýká s námi nahoru a dolů, a my nemůžeme dělat nic, jen křičet. Mnozí jsme to zažili v různých podobách, a proto je nám Josefův příběh tak blízký. Navíc, Josef spatřuje Boha všude, přestože Bůh mlčí a zdá se, jako by nebyl. Ne vždy, když se zachováme správně, dopadne to dobře. Někdy to skončí přesně naopak. A někdy, když už se zdá, že se věci obrátí k lepšímu, propadnou se ještě hlouběji.

Josef | Životní jízda 2. - Josef není dokonalý člověk. Trpí podobnými neduhy, jako každý mladý privilegovaný člověk. Postavení využívá k tomu, aby na bratry žaloval. Jejich nenávist provokuje vyprávěním svých snů, ve kterých nad nimi dominuje. Jejich nenávist vzroste až do bodu, kdy se rozhodnou ho zabít. Spadne do pasti. Shodou okolností Josef vyvázne, ale je prodán do Egypta jako otrok. V celém Josefově příběhu ho Bůh na rozdíl od praotců nikdy přímo neoslovil, přesto se v jeho životě výrazně angažoval. Autor Genesis píše, že Hospodin byl s Josefem i v otroctví, a tak se mu tam všechno dařilo. Byl s Josefem? Proč tedy mlčí? Proč je vůbec v otroctví? Když se nám stane něco těžkého, chceme slyšet odpovědi, ujištění nebo směr. Jak by ale zněla naše odpověď na otázku: Co bych udělal, kdybych opravdu věřil, že Bůh je se mnou?

Josef | Životní jízda 1. - Život je cesta. Ta je málokdy rovná a přímá. Někdy nás překvapí mile a jindy nemile. Důležité je, jak zareagujeme na to, co se nám děje. Příběh starověkého Josefa je jedním z nejbarvitějších příběhů celé Bible. Je krásnou ilustrací životní jízdy, inspiruje své čtenáře již tisíce let. Z oblíbeného syna se stane otrok, z otroka vězeň, z vězně premiér, který má v rukou všechnu moc těm, kteří mu ublížili, vrátit vše i s úroky. V Josefově příběhu se učíme, jak reagovat moudře uprostřed extrémních situací. Jeho příběh začíná před narozením - jen málokdo má tak komplikovanou rodinnou anabázi jako Josef.

Ještě tu nejsme všichni 3. - Jako lokální církev působíme globálně, ale co to znamená? A jak se může, ba dokonce by měl, každý křesťan zapojit do Ježísovy výzvy “jděte do celého světa”? Způsobů zapojení je hned několik a rozhodně tu neplatí, že musíš být misionářem, aby mohla být misie součástí tvého života. V dnešním díle se dozvíš, jak může tvoje trocha úsilí změnit životy lidí na druhém konci světa.

Ještě tu nejsme všichni 2. - Něco se děje na místě a lidem, když se církev modlí! Když se církev modlila čtyři roky po Letnicích, místo se zatřáslo, lidé byli naplněni Duchem, a všude mluvili se smělostí a odvahou. Modlitba vždy vede k proměněnému světu a skvělé komunitě, plné jednoty, sdílení se a milosti.

Ještě tu nejsme všichni 1. - O církvi by se dalo toho napsat dost. Pěkného i ošklivého. Proč vůbec církev existuje? Rychlá odpověď by mohla znít: “Církev je shromáždění existující pro ty, kteří tam ještě nejsou.” Je to zjevný paradox, protože církev je plná křesťanů, a většina jejího obsahu je pro křesťany. Přesto je smysl její existence zaměřen ven, ostatně přesně tak, jak to Ježíš ve svém poslání zamýšlel. A to také znamená, že v ní ještě nejsou všichni…

Nahoru dolů 3. - Trojiční neděle je krásným příkladem, jak nacházíme nový jazyk pro realitu. Jeden vztahový Bůh zjevený ve třech osobách, vzájemně spolupracující. Trojice ale nespolupracuje jen navzájem, ale zve do spolupráce i nás. Krásně to můžeme vidět třeba na příkladu modlitby. My se modlíme. Bůh Otec nás slyší a dává nám klid, jaký si neumíme představit. Mezitím se za nás Ježíš přimlouvá rovnou v nebi. Duch svatý dokonale zná naše problémy a potíže, a dokonale zná Boží vůli - dává nám tak správná slova a ujištění vztahu, který máme s Bohem. Tato spolupráce proměňuje, a díky Duchu odrážíme charakter Ježíše Krista. Duch svatý tak dává smysl křesťanské víře.

Nahoru dolů 2. - První Ježíšovi následovníci byli všichni Židé se silnou představou, co to znamená, že je Bůh provází. Ve svých Písmech četli o ohnivém sloupu, který je provázel na cestě z otroctví do zaslíbené země. Znali příběh Mojžíše, který se setkal s Bohem v hořícím keři, i Šalamouna a ohni při zasvěcení chrámu. To vše se jim propojilo, když o Letnicích na nich sestoupil svatý Duch a nad hlavami se jim objevily malé ohnivé jazyky. Každý věřící se stal hořícím keřem – místem Boží přítomnosti. Církev se zrodila a její příslušníci byli naplnění živou a vitální vírou. Duch pro ně nebyl jakousi božskou elektřinou, ale osobou, která s námi kráčí.

Nahoru dolů 1. - Pokud křesťanství působí tuctově, jsme s ním hluboce vnitřně nespokojeni. Chceme mnohem víc. Chceme živou a vitální víru. Křesťanství je náboženství nepředvídatelného Ducha, který se dere z našeho života ven. Aby Duch mohl být seslán na církev, Ježíš musel odejít pryč. Ježíš je navždy bohočlověk – omezený na jedno místo a čas. Duch omezený tělem není. Nanebevstoupení Ježíše je navíc víc než jen odchod, je to korunovace krále. Ježíš si zvolil cestu kříže, a proto jej Bůh vyvýšil nade vším, a dal mu autoritu nad nebem i zemí. V této autoritě a se zmocněním svého Ducha posílá nás do světa.

Family Fest 24 | Nejsme stejní 2. - Přestože víme, že nejsme stejní, podvědomě očekáváme, že druzí vidí svět stejně jako my. A i když se snažíme druhé chápat, stejně nás občas napadne, že nám to snad dělají schválně! V manželství do sebe naráží dvě individuality, v rodině jich je ale ještě mnohem více. Vyřeší spravedlnost naše rodičovské problémy? Patří do výchovy dětí svoboda nebo poslušnost? Jaké „výchovné metody“ používá Bůh a může nám být ve výchově inspirací nebo je spíš odstrašujícím případem? To vše a mnohem více si můžete poslechnout v přednášce Rodina=Rozdílnost na entou.

Family Fest 24 | Nejsme stejní 1. - Nejsme stejní. Tento fakt nás ze začátku nesmírně přitahuje, postupně se ale naše rozdílnost stává příčinou neporozumění. Předávejme lásku způsobem, kterému náš protějšek rozumí a umějme se postavit co nejlépe k tomu, když se něco nepovede a přichází na řadu omluva.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 3. - Bůh stvořil vesmír, miliardy lidí, nespočet druhů zvířat a rostlin. Nebylo by ve vší té rozmanitosti trochu zklamání, kdyby s námi se všemi Bůh komunikoval stejně? Každý jsme unikát, a tak i naše komunikace s Bohem bude jedinečná. Každý máme vlastní frekvenci, na které se budeme cítit blízko Bohu a kde budeme lépe slyšet jeho hlas. V posledním díle série nalaď se se podíváme na to, jak tu svou frekvenci najít a správně naladit.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 2. - Někdy Bůh mluví tak hlasitě, že je těžké ho přeslechnout, ale jindy zase mluví tak, že se nám chce trochu tomu přidat volume. Boha naštěstí nikdo ovládat nemůže, ale to co můžeme ovládat je hlasitost světa kolem nás, aby Boží hlas v našem životě byl lépe slyšet. Ve druhém dílu série nalaď se se podíváme na to, proč je důležité zpomalit a odpočívat a jak to v našem uspěchaném světě udělat.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 1. - Bůh mluví nejenom s velikány víry jako byli Petr nebo Pavel ale i s námi tady a teď. Chce s námi mluvit, protože mu na nás záleží. Jak ale zní jeho hlas? Co myslíme jako křesťané tím, když řekneme, že jsme slyšeli Boha? A je to vůbec audio kanál, na kterém s námi Bůh mluví? V prvním díle naší série o naslouchání Bohu se podíváme nejen na tyto otázky, ale i na mnoho dalších.

Ikona | Dřevo mezi světy 6. - Velikonoce jsou oslava vzkříšení Ježíše. Je to ale daleko více než jen jeho obživnutí. Je to porážka smrti. Kříž totiž zničil a otrávil samotnou smrt. Když smrt pozřela sám Život, sama smrtelně onemocněla a ztratila svou sílu. Když se odvážila spolknout lidství Krista, byla následně zevnitř zničena božstvím Krista. Smrt nikdy nemůže udržet život. Život je vždy silnější než smrt. Kříž byl popravčím nástrojem pro dokonalou mučivou smrt v temnotě a osamění, ale stal se dveřmi do života, kde všechno vzkvétá. Proto očekáváme zázrak. Kříž je krásný, protože díky němu můžeme – ba musíme – očekávat zázrak.

Ikona | Dřevo mezi světy 5. - Evangelista Marek popisuje Ježíšův křest Janem Křtitelem se zajímavým detailem: Ježíš při něm vidí protržená nebesa. Marek slovo “roztržená” používá jen dvakrát a reaguje tak na modlitbu starozákonního proroka Izajáše, který vydechl prosbu Bohu: “Kéž bys tak roztrhl nebe a sestoupil.” Ano, Bůh protrhl nebesa a sestoupil v Ježíši. Podruhé toto slovo Marek používá u Ježíšovy smrti, kdy se roztrhla opona, fyzická zástěna oddělující zemi od nebe, Boží sféry. Ježíšův kříž totiž udělal mnohem více než odpuštění hříchů, je symbolem vysvobození z otroctví, a roztrhává oponu oddělující nás od Boha.